Jedním z možných použití je, když je část informací volitelná. Tímto způsobem nemusíte mít hromadu polí s možností null v jedné velké tabulce, ale můžete ji logicky rozdělit na povinnou tabulku a volitelnou tabulku.
Jiné použití je, když jsou některá data sdílena s různými tabulkami. Řekněme například, že máte web, kde prodáváte počítačové díly. Můžete vložit detaily, které sdílejí všechny komponenty, např. tabulka "parts", ale specifika vložte do "základních desek", "cpus" atd., která by používala pouze tabulku součástí s relací jedna ku jedné.